POKRAČUJI NA ADRESE: http://strangeness13.blogspot.cz/

Listopad 2013

Missing

17. listopadu 2013 v 22:16 | Jenny the Strange |  Novinky
You won't cry for my absence, I know -
You forgot me long ago.

7. listopadu odehrála Amy Lee spolu s Paulou Cole na benefičním večírku v Bostonu. Amy hrála písně My Heart is Broken, Good Enough, Missing, Bring Me to Life a jednu novou s názvem Find a Way. Každého asi upoutala ta nová píseň, mne však ne. Mnohem více mne zaskočila Missing. Vůbec jsem nepředpoládala, že ji Amy ještě někdy vytáhne. Tuhle skladbu mám opravdu ráda. Celkem nedavno jsem měla takové období, kdy jsem ji posloiuchala téměř celý den. A text mi tak trochu připomíná mou momentální situaci...

(pokud chcete o této akci vědět více než uvádím, navštivte http://evanescence.cz )

Co se týče videa - řekla bych, že Paula nebyla pro osvětlovače dost zajímavá...

The Phantom Agony

17. listopadu 2013 v 22:00 | Jenny the Strange |  Epica
Jedna z prvních písní, které jsem slyšela od nizozemské kapely Epica byla The Phantom Agony. Text pojednává o snech. Nejsou někdy vzopmínky jen sny? Co když žijeme ve snech a život je jen maska? Chytla mne nejen hudba a text, ale i videoklip a jak jsem nedavno zjistila, jsou zveřejněné celé použité záběry. Je to pro mne celkem poklad. :)

Oficiální videoklip (kde je píseň zkrácená) je ke shédnutí zde. Opravdu mne zaujala a pobavila současná live verze. Refrén trošku "odvážnili" a přidali trochu disco hudby. Líbí se mi, že také dokáží trochu odbočit od metalu a udělat si legraci z vlastní písně. :) Byla bych ráda, kdyby to zahráli i v létě ve Vizovicích. Dále v celém článku naleznete videa, ze kterých se skládá oficiální videoklip.


Můj strom

6. listopadu 2013 v 21:22 | Jenny the Strange |  Příroda
Asi nedokážu vyjádřit, jak mám ráda přírodu. Někteří lidé možná nechápou, co vidím na lese, na ledové vodě v potocích, do kterých ráda lezu, jak se mi to může líbit víc než mrakodrapy v New Yorku. Chození lesem je prostě kozelné. Bohužel bydlím ve městě, kde moc zalesněných ploch není a čistých už vůbec ne. Přesto ale celkem často chodím do lesa, který je cca 1 kilometr od mého domu. Několik let tam chodím s kamarády na jednu lavičku - přesněji prkno, které je namontované mezi dvěma stromy. Lavička je stále stejná, ale skoro pokaždé tam jdu s někým jiným... Na toto místo chodím stále stejnou cestou, ale teprve minulý týden jsem si něčeho všimla. Možná to bude tím, že vždy jsem měla myšlenky někde jinde. Možná tím, že teď jsou skoro všechny stromy opadané a tak více vyniknou. Zkrátka jsem si všimla jednoho úžasného dubu. Zaujal mne svou velikostí a tak vůbec mne to k němu táhlo. Asi to bude znít divně, ale ten strom je mi zkrátka sympatický. Snad to někdo pochopí... Vydržím u něj být dlouho, ale ti pejskaři co chodí kolem na mne koukají hodně divně... Když mne poprvé okouzlil, musela jsem pořídit pár fotek.
A ještě k tomu jsem si teď vzpomněla na tuhle píseň: