POKRAČUJI NA ADRESE: http://strangeness13.blogspot.cz/

Prosinec 2013

A další super den...

28. prosince 2013 v 20:49 | Jenny the Strange |  Skauting
V článku o našem hlavním městě jsem zmínila naší tradiční skautskou výpravu po pražských betlémech. I ta včerejší byla naprosto bezchybná. Z dejvického vlakového nádraží jsme se vydali do gymnázia Jana Keplera. S kamarádkou jsme usoudily, že náš gympl je hezčí. Výstavku betlémů jsem měla prošlou celkem rychle, nejvíce se mi líbil jeden z ebenového dřeva, fotit se tam bohužel nesmělo. Jiné mé kamarádce - Róze - tam upadlo lízátko (podotýkám že zabalené) a jiná kamarádka neváhala zapsat to do návštěvní knihy. Přečetl si to tam jeden starší pán, a šel milé Rozárce promlouvat do duše. Nemálo jsem se nasmála.

Malí účastníci si tam něco vyráběli a tak my starší jsme šli napřed k Hradu - obvykle tam obědváme během výměny stráží. Jako obvykle tam bylo narváno a jako obvykle se mi nepodařilo výměnu vyfotit. Dav lidí bohužel obklopil i naše "obědvací místo" u sochy Tomáše Garrigua Masaryka. Pak jsme pokračovali na další obvyklou zastávku a to Loretu. Tam je Betlém přes celou místnost a když hodíte do kasičky minci, dvě ovečky vám poděkují zakývaním hlavou. Už jim to pěkně vrže. :D Dále jsme pokračovali na Karlův most a z něj na Staroměstské náměstí.

Změna za změnou

24. prosince 2013 v 12:55 | Jenny the Strange |  ...život...
Po nějaké době jsem se opět rozhodla napsat na téma týdne. 2013... Nejdřív jsem si řekla, že tento rok nebyl tak super, takže není o čem psát. Pak mi ale došlo, kolik se toho stalo. A hlavně, kolik se toho změnilo. Ano, o změnách v mém životě už jsem v jednom článku asi začátkem září psala. Ale asi to shrnu ještě jednou i pro svou lepší představu, co se všechno stalo, co všechno mám hodit za hlavu abych mohla s čistým štítem otevřít nové dveře a zbytečně se neohlížela za minulostí.

Ten první půlrok se tak nějak točil halvně kolem mého rozdělaného rádcovského kurzu, naší skautské družiny, přijímaček na gympl a také kolem jednoho člověka, kterého jsem si děsně oblíbila. Rádcák jsem úspěšně dodělala jako "rádkyně s nepřímým dohledem vůdce" a to se slovy, že se můžu vylepšit na "samostatnou rádkyni". Dopadla jsem mnohem lépe než jsem očekávala a ohromně mne to nabilo nadšením do vedení skautské družiny. Bohužel naše družina tehdy procházela menší krizí, která pramenila z "menších" nedorozumění mezi mnou a mou kamarádkou. Přiímačky jsem také tak nějak zvládla a tak jsem se dostala na školu, kam jsem chtěla už asi od pěti let. A ten člověk... Tehdy, když jsme byli přátelé to bylo opravdu super. Pamatuji si, jak jsem byla ohromně překvapena, v kolika názorech se shodneme. Opravdu, takhle dobře jsme si nikdy před tím s nikým nepopovídala.

Co proti nám máte?

21. prosince 2013 v 18:34 | Jenny the Strange |  Myš Lenky

Nikdy nezapomenu na to, jak jsem na základní škole byla spolužáky nenáviděná za to, že jsem metalistka. Vůbec se pořád setkávám se zajímavými názory na nás. Jedné mé současné spolužačce jsem se zmínila o naší metalové partě a ona mi na to řekla: ,,Tý jo, metalová parta, to zní drsně! Úplně si představuju, jak celej den chlastáte, posloucháte metalový písničky a jste úplně zhulený!". S kamarádkou metalistkou jsme se shodly, že ještě mohla připojit, že vypalujeme kostely a žereme děti a byl by to přesně ten obrázek, který o nás mají snad všichni lidé kolem. Cožpak nikdo nechápe, že jsme úplně normální lidé? Že se lišíme jen v tom, že chodíme v černé, že muži často mají dlouhé vlasy a že víme, co je kvalitní hudba? Možná si řeknete, že by mohl říct každý, že to co poslouchá on, je právě ta kvalitní hudba. Často se setkávám s tím, že když už někdo poslouchá metal, tak často poslouchá i klasickou hudbu. Kdežto pro hopery a podbná individua je klasika snad ještě větší odpad nežli metal.

Také si všichni myslí, že metalista = satanista. Při tomto tvrzení si vždy vzpomenu na texty od Marka Jansena.

How can we let this happen and
Just keep our eyes closed 'till the end
When we will stand in front of heaven's gate
It will be too late!

Advent na Křivoklátu

15. prosince 2013 v 15:55 | Jenny the Strange |  Zažila jsem...

Nemám ráda Vánoce. A adventí dobu také moc ne. Má kamrádka mne vůbec nemůže pochopit a já nemůžu pochopit, jak Vánoce někdomůže nazývat "svátky klidu a pohody". Pro mne to jsou svátky shonu, zmatku a hádek. Někdo je má rád, protože se sejde s celou rodinou - my se také sházíme, ale obvykle se při tom celá rodina rozhádá. Třeba proto si z loňských Vánoc pamatuji jen to, jak jsem od 27. prosince až do Nového roku byla každý den s kamarády. Přesně si pamatuji, co jsme dělali, jaké padaly hlášky, ale jestli jsem byla u tety a co jsem od koho dostala, opravdu netuším.

Jako skautská vedoucí jsem pro svou družinu světlušek uspořádala výpravu na adventní trhy na Křivoklátu. Je to můj opravdu oblíbený hrad a hlavně jsem věděla, že tam bude spousta stánků s přívěšky a dalšími blbůstkami, které teď sháním. Bohužel mohly jet jen dvě světlušky, ale shodou náhod se nevydařila ani výprava skautek a tak se k nám přidaly. Takže nakonec to byla spíše výprava Orlic (naše družinka) než světlušek. Nehorázně mne to nabylo energií. Od září jsem se svou bývalou družinkou na žádné akci nebyla a o to víc jsem si tento den užila. Smály jsme se úplně všemu, vymýšlely blbosti, o vše se spolu dělily. Bylo to jak "za starých časů"... Těhle akcí s mými sestrami by mělo být více, opravdu mi to při vedení mladších holek chybí.

Moderní výdobytky? Děkuji, nepotřebuji.

1. prosince 2013 v 15:17 | Jenny the Strange |  Myš Lenky
Velice ráda vedu dlouhé debaty o mobilech. Obvykle to ale někdo vyprovokuje. Ne, nevychvaluji HTC, Samsung Galaxy něco, Sony Xperii a další tyhle zbytečné věci, kterých bych se nedotkla ani lopatou. Asi mne za tento názor naprosto odsoudíte - jako většina lidí.

Jak to vůbec se mnou a s mobily bylo? Svůj vlastní mobil jsem dostala ve 4. třídě za pololetní vysvědčení. Byl to otevírací Siemens, který měl v té době i táta a mne se strašně líbil. Po několika letech se se mnou definitivně rozloučil a mne to bylo strašně líto. A to i z toho důvodu, že jsem jako náhradu vyfasovala velestarý Siemens s ještě černobílím (vlastně černo-oranžovým) displejem. Ale tak co, dal se tam hrát Princ z Persie. :) Po nějaké době, která nebyla moc dlouhá, mě opravdu začal štvát, přece jen jsem chtěla něco lepšího. Štěstí mi hrálo do karet - má kamarádka tehdy k narozeninám dostala nový dotykáč a já po ní zdědila takovou strašně vtipnou blikající Nokii. Tak jsem jí říkala já, jinak dostala i přezdívku "Disco mobil". Je vážně super - pod gumovými částmi na stranách jsou schvoaná světýlka, která blikají např. když vám někdo volá, píše, hrajete hru a hlavně když mátě zmeškaný hovor nebo sms. Stačí se zdálky kouknout na mobil a hned vidíte, jestli vám něco neuniklo. Dále má průhledný zadní kryt s papírovou vložkou - je jich několik s různými motivy a můžete je střídat. Dokonce máte k dispozici i šablonu na vytváření vlastních motivů. Přikládám jeden obrázek, jinak celý popis tohoto božího mobilu naleznete zde: http://www.mobilmania.cz/nova-nokia-3220-prvni-dojmy-a-zive-fotografie/a-1107435/default.aspx