POKRAČUJI NA ADRESE: http://strangeness13.blogspot.cz/

Březen 2014

Trable s kolenem

30. března 2014 v 16:50 | Jenny the Strange |  ...život...
V roce 2011 jsem tu zmiňovala podruhé vykloubené koleno. Od té doby už jsem si ho naštěstí nevykloubila, ale že bych od toho měla pokoj též nemohu říci. Již před těmi třemi lety mi bylo řečeno, že mám nakolněnou čéšku (a vypadá to opravdu vtipně :D ) a díky tomu si to koleno mohu lehce vykloubit. Super, budu muset být opatrná - říkala jsem si. Žádné výrazné problémy jsem už neměla, ale přesto citím nestabilitu a čas od času mě začne bolet, že ho ani nemohu ohnout. Občas si s ním i trochu hýbnu, což také způsobuje značnou bolest a neohebnost. Nemůžu s tím moc běhat, což mě někdy uvádí do trapných situací - v létě na táboře mě asi po deseti minutách běhací hry chytil takový šestiletý capart. Ostatní na mě koukali opravdu zajímavě. :D Někdy v listopadu mě opět přepadla náhlá bolest a neohebnost, ale řekla jsem si, že tentokrát to tak nenechám.

Šla jsem tedy na ortopedii a tam mě poslali na magnetickou resonanci. Jó, projedu se tunelem, bude sranda. Když jsem tedy v únoru přišla k onomu tunelu, náhle mne přepadl strach. Přesněji řečeno klaustrofobie, kterou jsem v sobě objevila celkem nedávno. Naštěstí jsem do toho tunelo nemusela celá, hlavu jsem měla venku. Problém ale byl, že jsem se nesměla hýbat. Ta věc, na které jsem ležela, byla dost úzká a tak jsem měla trochu problém se tam udržet, ale hlavně mi to ztěžoval hluk, který ten přístroj vydával. Chvíli to bylo potichu a pak to začalo dělat kravál připomínající výstražný alarm. No nelekněte se. :D A takhle během půl hodiny několikrát. Samozřejmě jsem se vždycky lekla a cukla sebou.

Nějak to letí...

20. března 2014 v 22:46 | Jenny the Strange |  ...život...
Než jsem si zvykla, že jsou jarní prázdniny, bylo po nich a už je konec dalšího školního týdne. I když jsem se minulý týden dosti flákala, tenhle týden jsem dost unavená. I když některé mé chování ve škole tak nevypadá. :) Na to, kolik věcí jsem chtěla udělat o prázdninách, jsem neudělala vůbec nic. Chtěla jsem si pořádně uklidit pokoj, naučit se připravovat některá jídla, jít s kamarádkami do čajovny, chodit na dlouhatánské procházky do lesa, jet do Prahy na výstavu minerálů a do indické restaurace na lassi, naučit se pořádně alespoň na dva předměty a dočíst Hru o trůny. A co jsem z toho udělala? Šla do čajovny - ale jen s jednou kamarádkou, šla do lesa, snažila jsem se za pomoci babičky naučit se vařit bramborové knedlíky a provedla jsem hrubou debordelizaci pokoje. Toť vše. I když jsem toho opravdu moc neudělala, byla jsem dost nabitá energií - to ten les. :) Bylo nádherné teplé počasí, vše tam žilo. Ptáci koncertovali, motýly poletovali všude kolem a také mě otravovaly mouchy. Krom toho, že celá lesní atmosféra mě nabíjela energií a přinášela štěstí, stala se mi tam malá příhoda. Šla proti mně jedna paní s kočárkem a druhým, asi tříletým dítětem. Byla to holčička a když byla několik metrů přede mnou, ukázala na mne její malou ručičkou a sebejistě několikrát prohlásila: "Je to anděl!". Koho by to nepotěšilo? :)

Skvělé bylo i úterý. Nejprve jsem zašla do svého oblíbenného obchůdku s bylinkami a kameny a dalšími super věcičkami (dokonce i s přáníčky malovanými Anne Stokes) pro průduškový čaj. Po zalití má užasnou tyrkysovou barvu, která mne poprvé dosti vyděsila. :D Pak jsme s kamarádkou ze třídy navštívily čajovnu a potom jsme si ještě "chvíli" povídaly v nedaleké zámecké zahradě. Jednu noc jsem po dlouhé době přespávala u babičky a vzpomínala při tom na dětství, kdy jsem tam trávila vždy celé prázdniny, jako teď můj bratr. Díky tomu jsem měla možnost konečně se naučit vařit bramborové knedlíky. Vždy, když vidím ty kupované, vstávají mi všechny chlupy hrůzou nad barvou těch knedlíků. Jsou nepřirozeně žluté. A tak jsem si řekla, že se je raději naučím vařit sama, než abych jedla nějakou chemii a bohové vědí, co šechno dalšího.

The Essence of Silence

15. března 2014 v 13:40 | Jenny the Strange |  Epica
A je to tady. Je to stejné jako v roce 2011, když Evanescence vydávali nové album. Teď album vydává Epica a na mne opět přichází šílenství z nedočkavosti! V článku o tomto albu, který jsem psala v únoru jsem zmiňovala, že mám trochu strach, jak bude znít jejich nová hudební éra. Mé obavy se ale rozplynuly se zveřejněním dvou videí ze studia, kde jsou slyšet ukázky písní. Ta hudba je úžasná. Epická. Jako vždy. :) Mé obavy o hudbu trochu plynuly i z jejich posledního alba Requiem for the Indifferent (2012) - trvalo mi docela dlouho, než jsem v něm našla zalíbení, ale The Quantum Enigma si získalo mou přízeň hned s prvními tóny.
















A aby nám kapela čekání na album ještě více znepříjemnila, vydala již první singl a to píseň The Essence of Silence. Zbožňuji písně, kde má hodně prostoru Markův growling. Trochu mě tam tahají za uši vokály sboru a Simone - na můj vkus je to až moc uječené, ale celkově se mi ta píseň opravdu líbí. A co vám?


Kéž už by začaly přibývat ukázky i z chystaného alba Eluveitie...