POKRAČUJI NA ADRESE: http://strangeness13.blogspot.cz/

Červenec 2014

Čtyři dny v Ráji, aneb poprvé na Masters of Rock (3/3)

31. července 2014 v 22:28 | Jenny the Strange |  Zažila jsem...
Až podivně rychle přišla neděle, poslední den Masters of Rock. Už ani nevím, co jsme dopoledne dělali, ale do areálu jsme šly až na Škwor a to dokonce jen já a Bára. Ještě k tomu jsme odešly asi tak v půlce jejich výstupu. Velmi mě mrzí, že jsme místo Kataklysm vařili oběd. Na tuhle bandu, jenž hrála jako náhrada za punkery The Exploited, jsem se velmi těšila. Když jsme doobědvali, ke stanům přiběhla rozčílená Maky, která musela v sedm hodin odjet. Vypadla totiž kapela Krokus. Jako náhradu pořadatelé na poslední chvíli sehnali skupinu jménem (tuším) Bonfire. Jenže ta hrála hned po kanadských death metalistech, Terrana s Eluveitie tudíž byly posunuty. Je mi líto všech lidí, kteří opravdu museli odjet, a nechat si tak ujít úžasné Švýcary.

Bubeníka Mika Terranu jsem tak nějak znala - především díky Tarje Turunen. Ale kapela pojmenovaná dle jeho příjmení mi moc nesedla. Kytarista a zpěvák (či co to bylo) mi přišel odporně nesympatický a s tím i celý výstup této kapely. Možná je Mike skutečně skvělý bubeník, ale na můj vkus své vystoupení trochu přeháněl. Ke konci jsme se přesunuli blíže k podiu, abychom naši společnou nejoblíbenější kapelu viděli opravdu zblízka.

Čtyři dny v Ráji, aneb poprvé na Masters of Rock (2/3)

31. července 2014 v 0:37 | Jenny the Strange |  Zažila jsem...
Třetí festivalový den (sobota 12. 7.) se nesl ve znamení únavy a chcíplé nálady. Hned po ránu jsme se stihli pohádat při nákupu jídla na další dny, a to vše jen díky únavě. Ráno někteří měli štěstí na teplou vodu ve sprchách v areálu, ale na nás už čekala jen krutě ledová. Většinu z nás to probralo, jen já zůstala ve chcíplé náladě. Po obědě, který pro velkou změnu tvořili těstoviny s kečupem, jsme si šli sednout na tribunu. Bylo to asi v polovině kapely Citron, na kterou jsem byla celkem zvědavá. Na podiu se tyčil velký nafukovací Radegast a já k mému překvapení poznala celkem dost jejich písniček. Před námi stála jakási energická paní, která předváděla to, co většina lidí v kotli. Trochu jsme se začali bát o výdrž plechové tribuny, ale díky bohům to vydržela.

Epica na Masters of Rock 2014

28. července 2014 v 22:25 | Jenny the Strange |  Epica
Epica byla mezi potvrzenými kapelami již na minulém ročníku Masters. Kvůli těhotenství zpěvačky Simone Simons se ovšem koncert musel zrušit a kapela přislíbila účast na letošním festivalu. I když hlavní hvězdou pátečního večera byli švédští Sabaton, lidé reagovali celkem dobře. Pro mě se tennto koncert stal největším zážitkem celého festivalu.

Při finských Korpiklaanech, kteří vystupovali před Epicou, se naše parta musela rozdělit. V pauze mezi kapelami jsem naštěstí našla Lukáše (a to jen díky jeho výšce) a k mému překvapení u něj stála i Róza s Adamem. Báru jsme ovšem nenašli, i když jsme se snažili sebe víc. Na podiu se pomalu začaly objevovat plachty s výjevy z alba The Quantum Enigma, o něco později i klávesy a držák na mikrofon ve tvaru písmene S. Stále ještě mi nedocházelo, že skutečně uvidím naživo svou nejoblíbenější kapelu. Měli jsme opravdu dobré místo, přibližně v nějaké páté řadě přibližně uprostřed. Na stage jsem viděla dost slušně. Kousek od nás někdo začal skandovat "Sabaton! Sabaton!" - měla jsem chuť něčím jim zacpat ústa. Většina lidí tam nejspíš přišla jen na Sabatony. V obklopení jejich fanoušků jsem si připadala skutečně divně. Naštěstí někdo začal skandovat jméno holandské kapely, které jsem se nemohla dočkat já. Samozřejmě jsem se přidala, a vyčkávala příchod moderátora. Od konce "Korpíků" neuběhla dlouhá doba a na podiu se objevil "Ukaž Kozy". Řekl nám, že je vše připravené, Epicu hezky uvedl a krátce po jeho odchodu se areálem rozezněla skladba Originem. Celá jsem se rozklepala a vyčkávala příchod mých oblíbenců.

Čtyři dny v Ráji, aneb poprvé na Masters of Rock (1/3)

27. července 2014 v 21:54 | Jenny the Strange |  Zažila jsem...
Vše je jednou poprvé. Pro mě to v červnci byla účast na festivalu Masters of Rock. Dvanáctý ročník největšího metalového festivalu ve východní Evropě se konal 10. - 13. července ve Vizovicích. Během čtyř dnů se na dvou podiích vystřídalo kolem sedmdesáti kapel, mezi nimi i headlineři Dream Theater, Helloween, Sebastian Bach a Sabaton. Pro mě ovšem byly za hlavní hvězdy kapely Epica, Eluveitie a Korpiklaani.

Náš odjezd ve středu 9. července ráno hodně připomínal odejzd na skautskou akci. Vyráželi jsme totiž od klubovny v počtu dvanácti lidí, z toho pět členů ADHR (neboli my, omladina), zbytek tvořili "dospěláci", pro nás známí jako skautští vedoucí. Cesta přes půlku republiky v k prasknutí narvané Felicii nebyla nijak pohodlná. Děkuji bohům alespoň za to, že nebylo vedro. Poté, co jsme si postavili stany a nanosili všechny věci, jsme se šli projít do vizovické zámecké zahrady. Cestou pro festivalové náramky nás zastihl první déšť, takže naše nablýskané glády na sebe chytly první vrstvu bahna. Po nějaké době snad pršet přestalo, a pod naším altánem se začalo grilovat. Někdy v noci kohosi napadlo, že bychom se mohli jít podívat po další partě z našeho města. Díky tomu, jsme si do brzkých ranních hodin čtvrtečních povídali s dvěma mladými muži, které jsme sice potkávali v domácích klubech, ale vlastně je neznali. Když jsme šli spát, zjistili jsme, že spánek tak úplně realizovatelný nebude. Kousek od našich stanů stál velký stan s juke boxem, jenž měl větší kotel, než některé kapely. Když ho ve čtyři hodiny ráno vypli, konečně jsme začali usínat.