POKRAČUJI NA ADRESE: http://strangeness13.blogspot.cz/

Müzli je všude!

1. července 2015 v 20:26 | Winn |  Skauting
Vedení skauťat je někdy opravdu vyčerpávající. Proto i my, co jen vedeme a nemáme stálý roverský kmen si někdy musíme připravit roverskou akci. K téhle jsme se inspirovaly v Roverském diáři. Rozhodly jsme se splnit výzvu 24 hodin ve tmě. V naší sklepní klubovně není nic těžkého vytvořit tmu. Stačilo zakrýt luxferové ,,okno" na chodbě, vyvěsit upozorňující plakátky v případě nečekaných návštěv a zavřít se do klubovny našeho oddílu, kde žádný zdroj denního světla jednoduše není.


,,Cítíme, že jsme v místnosti zcela uzavřené. Čirá, hluboká kolem nás tma, ani nejmenší skulinou nevniká odnikud šero ; všude jen tma taková, v níž domníváme-li se přec na okamžik míti něco světlého před očima, je to pouze rudý kruh vlastní naší myšlenky."

Předchozím (a velmi trefným) odstavečkem Jan Neruda začíná své slavné Povídky malostranské, které jsem shodou náhod začala číst pár dnů před vypuknutím naší temné akce. Sešly jsme se v pátek 8 května ráno ve složení: Shaun, Třešťa, Miška (ano, s měkkým i), Zebra a já a po nákupu jídla se mohlo začít. Nařídily jsme budík na 10:05 dalšího dne, do repráčků pustily hudbu ze Shaunina telefonu, vytvořily si pelechy ze spacáků a přesně v 10:00 jsem slavnostně stiskla vypínač světla. Zjistily jsme, že zářivky ještě nějakou dobu po zhasnutí svítí, ale po nějaké době zmizelo i toto chabé světýlko.

Zezačátku jsme řešily nějaké oddílové záležitosti, ale nikdo je nemohl zapisovat, takže oddílová rada se nakonec nekonala. Velmi brzy jsme měly hlad (nebo spíše chuť) a tak mne Třešťa vyslala pro balíček müsli. Tedy ve sutečnosti pro balíček ,,müzli", jak Třešťa vyslovuje. Všechny jsme ještě měly ze tmy strach a tak nějakou dobu trvalo, než jsem se odhodlala vylézt ze spacáku a jít ke stolu pro ,,müzli". Když jsem vstala, Shaun pronesla něco ve smyslu: ,,V rohu někdo stojí a jde si pro tebe!" - v tu ránu jsem byla zpět ve spacáku, přesvědčená, že nikam nejdu. Nakonec šel někdo se mnou a z ,,někoho v rohu" se po chvíli stal náš kámoš, kterého jsme symbolicky pojmenovaly Müzli.

Nějakou dobu jsme hrály slovní hry jako kontakt, upgradeované slovní kopané a pochopitelně jsme se u toho dosyta nasmály. Věděli jste třeba, že skupina týpků kolem Ježíše začínající na písmeno A jsou anarchisté? :D za nějakou chvíli nadešel čas první hromadné záchodové výpravy. Abychom se neztratily, držely jsme se za ruce a díky tmě jsme byly strachy podělané až za ušima. Na chodbě u stropu cosi svítilo. Bylo to velmi zvláštní. Ve druhé chodbě bylo ještě více světla. Podcenily jsme dveře kluboven, ve kterých jsou luxferová ,,okna" - světlo prosvítalo pod dveřmi i mezerami v nich.

Po návratu zpět jsme skromně pojedly. Při jídle jsme seděly všechny u jednoho stolu a musely jsme maximálně spolupracovat. ,,Kde jsou housky?" - ,,Tady!" - ,,Rozbaluju sýr a pokládám ho sem." - bum - ,,Tohle je sýr?" - ,,Ne, šunka." - ,,Zebroide, podej mi plátek sýra." - a tak dále. Nikdo nejedl sám, vždy jsme seděly u jídla společně, jako na táboře. Byl to takový náš malý rituál.

Vracely jsme se zpět k našim pelíškům, mně někdo sežral polštář, Zebře (nebo komu vlastně..) byl sežrán spacák, občas jsme hledaly míč, se kterým jsme si házely a představovaly si, jak asi vypadá ten nový krásně zelený koberec, na kterém pojídáme čokoládové müsli müzli. Müzli bylo všude. A Müzli byl také všude. Na koberci, ve spacáku, ve vlasech… Někdy odpoledne přišla družina skautek z našeho oddílu vymalovat klubovnu 1. oddílu. Chvíli jsme s nimi mluvily, Ondra, vedoucí z 1. oddílu, žasl, že jsme ještě nezcvokly a poznamenal, že na stropě na chodbě svítí radon. (večer ovšem světlo nesvítilo, takže buď to byl začarovaný radon a nebo to prostě svítilo odněkud zvenčí)

Později odpoledne jsme usnuly a probudily se někdy večer, kdy z kluboven na chodbě již neprosvítalo světlo a skautky byly pryč. Něco málo jsme pojedly a dále hovořily o možných i méně možných věcech. Ale pomalu už nám tma lezla na naše centrální nervové soustavy. Dlouze jsme Zebře vysvětlovaly, že rozdíl mezi slovy že ,,nepamatujete" a ,,nepamaTUjete" je pouze v tom, že zvýraznila jednu slabiku. O něčem jsme debatovaly a pro někoho bylo něco ,,očividné". Já se toho samozřejmě chytla a upozornila na to, že když nevidíme, nemůže být něco ,,očividné". Proto jsme začaly používat příhodnější výraz ,,ušislyšně".

Díky tomu, že jsem psaní tohoto článku odkládala téměř dva měsíce, si vícero postřehů moc nepamatuji. Velmi oblíbeným předmětem diskusí byl Shaunin playlist v mobilu, který mimo jiné obsahoval i audioknihu Krysař. Vydržely jsme ji myslím půl hodiny, pak to Shaun velmi opatrně přepla na další písničky. Dále se velmi často mluvilo o již zmíněném Müzlim, který se nám dokonce rozmnožil, takže nakonec jsme měly Müzliů víc..myslím, že tam snad byla i nějaká dvojčata…

Když Zebroid s Miškou přestaly cosi vyvádět a hlasitě se smát, spokojeně jsme usnuly a spaly až do rána. Mohlo to být tak půl hodiny před zvoněním budíku, kdy Zebra projevila své bystré vnímání reality pronesením věty: ,,Holky, já vás nevidím." - k její nadprůměrné všímavosti jsme jí pogratulovaly. O něčem jsme debatovaly, když tu náhle - budiž světlo - mobil s nastaveným budíkem se rozsvítil - au - a začal hrát. Bylo to neuvěřitelné, vůbec nám to nepřišlo jako jeden celý den. Vlastně jsme si na tmu zvykly a naopak jsme si musely pomalu zvykat na světlo. Pochopitelně to trvalo nějakou dobu, než jsme rozsvítily velká světla, moc se nám do toho nechtělo. A bylo to nepříjemné.

Rozhodně to byl skvělý zážitek a pokud váš roverský kmen či jiné mládežnické uskupení přemýšlí o realizaci, určitě do toho jděte! Na jeden den je to super výzva (mno, možná bychom mohly zkusit 48 hodin…), ale žít bych takhle opravdu nechtěla. Čest všem nevidomým!


Jako obvykle musím zakončit písničkou. Ze Shauninatelefonu jsme slyšely mnoho písní a tato mi v hlavě utkvěla nejvíce a navždy budu mít tuhle píseň a naší temnou akci propojené. Začátek se mi sice nelíbil, ale když jsem píseň slyšela celou, musela jsem i já uznat, že špatná není. :)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama